11. 3. 2016
Na začátku měsíce března jsme spolu s ostatními žáky 9. ročníků navštívili velice smutné, ale i přesto zajímavé místo Osvětim (Auschwitz).
Osvětim silně zapůsobí na každého člověka, ať psychicky slabého či vyrovnaného jedince. Já jsem si po návštěvě tohoto místa začal vážit života a svobody a uvědomil jsem si, jak jsem rád, že už v té době nežiji. Nebudeme si nic nalhávat a řekneme na rovinu, že to, co se tam dělo, bylo hrozné a v určitých ohledech by bylo lepší, kdyby se lidstvo některé podrobnosti nedozvědělo. Nedovedl bych si představit život v té době a na tomto místě.
To, co se tam dělo, je neuvěřitelně hrozné a nelidské a nemělo by se to opakovat. Nejvíc mě zaráží, že esesáci se v mučení politických vězňů, židů, ale i normálních lidí vyžívali. Děsí mě, že tábory jsou stále použitelné. Doporučuji všem, aby se jeli podívat na zajímavou exkurzi a věděli, co se tam dělo.
Lukáš Vavruša, 9.C
Osvětim byla v době druhé světové války vyhlazovací tábor pro židy, Romy, válečné a politické zločince. Asi za šest let zabili přes jeden milion lidí. Když už neměli v Osvětimi kam lidi dát, postavili zhruba o 3 km dál vyhlazovací tábor Březinka, který byla mnohem brutálnější než Osvětim.
Když jsme tam v pátek 11. 3. jeli, pršelo. V Osvětimi jsme dostali sluchátka a pan průvodce nám vše ukázal a vysvětlil. Hodně lidí zaskočily 2 tuny vlasů, které Němci vězňům ostříhali nebo pece, ve kterých je spalovali. Pan průvodce říkal, že skupinka vězňů musela mrtvým, než je spálili, vytrhat všechny zlaté zuby, vzít všechny cennosti a prohledat všechny otvory, jestli si něco neschovali. Byli tam také vězni, kteří byli před válkou zatčeni za vraždy. A právě ti lidé dělali kápa. Každý kápo měl vlastní postel a nemusel se mačkat na jedné a asi dalšími třemi lidmi na rozdíl od ostatních. Také měli obušky a mohli ostatní bít. Ale vězňů se nezbavovali jen plynem. Některé postavili čelem ke zdi a zastřelili je, jiné pověsili s rukami dozadu na kůl. Bylo to hrozné, ale Březinka byla ještě horší.
Když jsme přijeli do Březinky, asi první, co jsme viděli, byl vagón. Byl to jeden z těch, ve kterých vozili vězně. Březinka byla mnohem větší než Osvětim, ale na konci války Němci zničili vše, co se dalo. Než se vězni do tábora dostali, museli si stoupnout do dvou řad. V jedné stáli muži a v druhé ženy s dětmi. Před nimi stál doktor a ukazoval, kdo půjde do tábora a kdo do plynu.
Nejdříve jsme se se šli podívat ke zničenému krematoriu, u kterého stál pomník. Bylo to hrozně smutné. Před krematoriem se s námi chtěla paní učitelka vyfotit. Přišlo mi to nevhodné, abychom tam stáli a usmívali se. Přišlo mi to smutné. Potom jsme se šli podívat na místo, kde vězni přespávali. Slabí nebo staří lidé spali úplně dole, kde je požíraly krysy. Muselo být hrozné probudit se vedle někoho, komu krysy okousaly skoro celý obličej.
Moje pocity z Osvětimi jsou velmi negativní. Je strašné, co se tam dělo a doufám, že už se nic takového nestane. Než jsme vešli do tábora i uvnitř se mi chtělo brečet, protože nechápu, jak mohl být někdo tak necitlivý.
Dominika Škardová, 9.D
