Naše malá třídenní výprava začala v pondělí ráno na autobusovém nádraží. Vyrazili jsme pod vedením našeho kapitána směr Roštín, abychom se vzájemně lépe poznali, našli si nové kamarády a stmelili třídní kolektiv. Protože po čtyři následující roky budeme na jedné lodi.

Počasí nám po celou dobu přálo, proto jsme se věnovali venkovním aktivitám. Po zahřívacím seznamovacím kolečku a prvním obědě jsme se vrhli na výrobu třídních triček. Jakmile jsme si je pokreslili, přišel čas autogramiády. Ve snaze získat pro sebe kousek čokolády jsme házeli kostkou o sto šest, hlavně aby na kostce padlo nejvyšší číslo. Vzájemně jsme se povzbuzovali tak hlasitě, že nás muselo být slyšet široko daleko. Večerní aktivity prvního dne byly pod střechou a již klidnějšího rázu. Při hře „Místa si vymění…“ jsme zjistili, s kým máme něco společného. Při „Tiché poště jinak“ jsme poznali, jak nelehká je kresba jednoduchého obrázku na záda spolužáka.

          Druhý den ráno jsme se vydali ke studánce a kapličce kousek za Roštínem. Cestou jsme si zahráli další hru „Bomba – potopa – klobása“. Uzdu své fantazii a tvořivosti jsme mohli popustit na svahu v lese při tvorbě land-artu. Odpoledne jsme si při „Běhacím diktátu“ ověřili, jak jsme na tom s pamětí a českým jazykem. Protože nám přitom vyhládlo, zkusili jsme se se zavázanýma očima vzájemně nakrmit dobrotou. Oba podvečery patřily míčovým hrám, především fotbalu. Co na tom, že byla družstva smíšená a hrály i holky. Hlavně že jsme se skvěle bavili. Večer se blížil a s ním i nervozita. Sešli jsme se za soumraku u táboráku a netrpělivě očekávali začátek stezky odvahy. Tu jsme zdárně absolvovali a šli spát plní dojmů.

          Nastal poslední den. Po ranním sbalení zavazadel a slavnostním vyhlášení a odměnění vítězných družstev, pokojů i jednotlivců jsme se vypravili podívat na památný strom – lípu nedaleko Roštína. Skvělou turistickou průvodkyní po okolí Roštína nám byla naše spolužačka. Perfektně jsme zvládli i aktivitu „Sedni si!“, o které jsme si první den mysleli, že ji snad nikdy nezvládneme. Poslední oběd byl tu a s ním i dvě poslední společné hry, než byl čas vypravit se na autobus zpět do reality. Odjížděli jsme z Roštína plní dojmů a zážitků. Našli jsme si nové kamarády. Náš stmelovací pobyt měl pouze jednu chybu – byl příliš krátký a velmi rychle nám společně strávený čas uběhl.

         námořníci z 6.D